Krajina srdce

Tisk

Běleč

Zaměření: Regionální
Typ: dotace a granty
Obec: Běleč
Region: Krajina srdce

Obec Běleč leží v severovýchodní části okresu Tábor v mladovožické pahorkatině na území o rozloze 12,246 km2 o nadmořské výšce od 406 do 672 m.n.m. Obec se skládá ze tří sídel – Běleč, Bzová, Elbančice. Území obce na výrazném přechodu mezi Středočeskou pahorkatinou a Českomoravskou vrchovinou je z velké části zalesněno (lesní masivy Elbančické, Bažantnice, Husí hora, Obora, Stehlovy), je zde zřízeno zhruba 20 rybníků, katastrem prochází řeka Vlašimská Blanice, na které je zřízena evropsky významná lokalita a přírodní památka Vlašimská Blanice. Na katastru obce se nachází dub Masaryk s obvodem kmene 563 cm a památná alej „U remízku“.

 

Máme-li připomenout historii Bělče, Bzové a Elbančic, musíme současně připomenout také historii hradu Šelmberka, se kterým jsou všechny tři vesnice spojeny po celá staletí, neboť k panství šelmberskému patřily. Páni se Šelmberka jsou větev rodu Buziců a svůj původ odvozovali od bájného bivoje, tudíž si jako znak zvolili sviní hlavu ve zlatém poli. Příbuznými rody byli slavní Lvové z Rožmitálu nebo Zajícové z Házmburka. Hrad byl vystavěn v polovině 13. století. Postupně se tu vystřídali Přibyslav z Křímíka, též zvaný ze Šelmberka. Jeho synové Čeněk a Ondřej. Dcera Eliška se provdala za Aleše z Rýzmburka, na nějž hrad přešel koncem 14. století. Tím z těchto končin mizí jméno Šelmberků. Za husitských válek získal šelmberské panství Albera z Těchobuze, dalšími majiteli byli Mikuláš z Hořic se synem, Václav Předbor z Radejšína se svými bratry, Albrecht Cipl z Kravska, Petr Mracký z Dubé, Karel Mracký z Dubé, Michal Španovský z Lisova a na Pacově, nejvyšší písař království českého, který mimo jiné Mladé Vožici potvrdil mnoho městských výsad. Za jeho vlády byl sjednocen renesanční palác na Šelmberku na jeden celek. Roku 1603 prodal jeho syn Jáchym mladovožické panství se Šelmberkem Janu Bernardu Fünfkirchenovi, kterému však bylo jako evangelíkovi roku 1620 zabaveno. Podle kresby z počátku 17.století od Jana Willenberka je patrné, že horní hrad byl již zříceninou a na dolním hradě je krásně patrný dvoupatrový palác se sedlovou střechou. Od této doby Šelmberk pravděpodobně chátrá až do roku 1678. Panství kupuje říšský hrabě František Ferdinand z Khuenburgu. Jeho rod držel hrad až do roku 1940.

 

Spolu s hradem se rozvíjely i poddanské vsi Běleč a Bzová. První zmínka o Bělči je z roku 1371, kdy je jako svědek uváděn Vítek z Bělče, bratr Čeňka ze Šelmberka. První zmínka o Bzové pochází z roku 1384, kdy je zmíněn Dluhomil ze Bzové. Vývoj Bělče byl vždy spojen s Mladou Vožicí a to jak panstvím, tak kostelem, Bzová patřila pod panství pravětické, kostelem patřila do Šebířova a k panství Šelmberskému a tím k Mladé Vožici byla přikoupena v roce 1586 spolu s Elbančicemi. Pod kaplí svatého Antonína v Elbančicích, ze které dodnes zbyly pouze obvodové zdi, vyvěral pramen léčivé vody a byla zde postavena malá lázeňská budova. Po třicetileté válce obnovil činnost lázní hradě Küenburg a vybudoval zde zámeček pro svoji choť Marii Terezii. V polovině 19. století byly lázně známy po celém území Rakouského císařství. Nejvýznamnějším rodákem obce je režisér Evald Schorm z Elbančic (1931-1988), držitel řádu T.G.Masaryka in memoriam za celoživotní dílo.

 

Po roce 1848 byla zřízena Obec Běleč, zahrnující místní části Bělč, Bzová, Elvančice, Vilice, Hrnčíře, která měla v roce 1900 (Lexikon obcí) 952 obyvatel, z toho 929 římskokatolického a 23 židovského vyznání. Obec byla ryze česká. V roce 1921 se obec rozdělila na dvě obce – Běleč a Vilice. Obec Běleč měla současnou rozlohu, 457 obyvatel a 73 domů. Elektrifikace Bělče probíhala od roku 1927, ve Bzové od roku 1943. Během meziválečných let byl v obci vybudován soukromý vodovod, postavena kaplička, vysázeny lípy na návsi a višňová alej do Mladé Vožice a zakoupena hasičská stříkačka a pohřební vůz. Byly založeny Sbor dobrovolných hasičů (1922) a ochotnický soubor. Myslivecké sdružení vzniklo v roce 1952, sportovně střelecký klub v roce 1984. V roce 1975 přichází obec o samostatnost sloučením s Mladou Vožicí, samostatnost je obnovena v roce 1992.

 

Obec Běleč je v současné době živou pospolitou obcí, ve které působí několik spolků – Sbor dobrovolných hasičů Běleč, dvě myslivecká sdružení, Sportovně střelecký klub Bzová, Maškary – ochotnický divadelní spolek v Bělči a historicko–řemeslné sdružení Danar, které má ve správě zřídeninu hradu Šelmberka s věží. V obci se pořádá každoročně mnoho kulturních a sportovních akcí – soutěž ve stolním tenise, maškarní bál, velikonoční řehtání, oslava mezinárodního dne žen, velikonoční pomlázka, pálení čarodějnic, stavění májí, turnaj v nohejbale, májové pobožnosti, besídka ke dni matek, dětský den, letní zábavy na parketu, letní kino, pouť v Bělči, pouťový turnaj v kopané, Havelské posvícení, Martinské posvícení, stavění a rozsvěcení vánočního stromečku, mikulášská obchůzka, vánoční besídka, štědrovečerní zpívání a silvestrovské posezení. Některé z těchto akcí probíhají souběžně ve Bzové i v Bělči. Obec Běleč vydává čtvrtletně zpravodaj a v létě je po pět večerů v provozu letní kino. Obci byl v roce 2012 přidělen znak a vlajka, motiv vychází z tradic a znaku rodu Šelmberků. Počet obyvatel obce od roku 1992 mírně roste, v současné době má Obec Běleč 187 obyvatel a 91 domů.

 

 Kompletní audio-záznam rozhovoru s panem Bednářem naleznete na adrese https://youtu.be/InPRj6MdLAo

Fotogalerie
Newsletter
Kalendář akcí