Krajina srdce

Tisk

Teorie a praxe v rozvoji venkova

Zaměření: Nadregionální
Typ: jiná
Obec:
Region: Krajina srdce

Teorie a praxe v rozvoji venkova

Ing. Petr Hienl

V testu k přijímacím zkouškám na některých vysokých školách se v posledních letech objevují nikoliv pouze znalostní testy ale tzv. testy způsobilosti ke studiu. Vysoké školy potřebují lidi, kteří chápou souvislosti, jsou přirozeně inteligentní… čili mají „prostý selský rozum“.

 

Také venkov potřebuje logické myšlení a nelze se spokojit s našprtáním několika sebezajímavějších pouček. Začnu tedy svůj příspěvek krátkým testem vašich schopností logicky uvažovat. Slova v následujícím testu, ke kterým máte vždy přiřadit slovo s opačným významem, jsou vybrána tak, abyste po doplnění získali představu o teoretických a praktických okruzích problémů současného rozvoje venkovského prostoru.

 

Zadání testu: Doplňte k uvedeným slovům slova opačného významu.

  • Praxe   x  ………
  • Venkov  x  ………
  • Dětství  x ………..
  • Příroda  x   ……….
  • Horizontální x ………
  • Idealismus  x  ………..

 

  • Program x ………
  • Udržitelnost  x  ……..
  • Úspěšnost  x  ………
  • Pravda  x  ………
  • Chytrost  x  ……….
  • Slušnost  x  ……….

 

Jakdefinovat“venkov”?

Co to je„venkov“? Lze ho nějak trefně definovat? Samozřejmě existují různéodborné definice venkovského prostoru, ale ty jsou chladné a většinou velmi úzce zaměřené, vycházejí třeba z demografického nebo krajinářského zaměření jejich tvůrce. Rozhodně tedy nejsou „všeobjímající“.Z návštěvy konference o rozvoji venkova, která se v roce 2006 konala ve Finsku, jsem si přivezl několik definic, které podle mého názoru majílidský rozměr a, i kdyby nic jiného, vybízejí alespoň k zamyšlení. Mne osobně nejvíce zaujala ta úplně poslední, kterou prezentoval profesor z univerzity ve Vaase Hannu Katajamäki. Také já se hlásím k názoru, že slovo “venkov” se mění a to zejména v tom smyslu, že přestává být ekvivalentem slova “zemědělství”.

 

Různé definice venkova, prezentované profesorem Hannu Katajamäkim: 

Definice č. 1: Venkov znamená „dětství“ a město znamená „dospělost“.

 

Definice č. 2: Pod slovem “venkov” jsou v různých zemích vnímány rozdílné druhy území, z toho důvodu je velmi nesnadné v rámci mezinárodního srovnání tato území srovnávat.

 

Definice č. 3: “Venkov” je relativní pojem, rozdílně vnímaný různými kulturami.

 

Definice č. 4: Širá řídce osídlená krajina.

 

Definice č. 5: Specifické, geograficky vymezené území.

 

Definice č. 6: Místo pro získávání surovin, energií a potravin. Zdroj pracovních sil pro velká města.

 

Definice č. 7: “Venkov” je synonymem pro označení místa vhodného k rekreaci.

 

Definice č.8: “Venkov” již není ekvivalentem pro slovo „zemědělství“– význam slova „venkov“ se mění.

 

 

 

Zemědělství „ztrácí dech“

Zemědělství vždy mělo pro venkov značný význam. Aktivity lidí spojené s obděláváním půdy, která jim dávala obživu, se v průběhu tisíciletí promítly do krajinného rázu. Dnes si nedokážeme představit, že by na venkově nebyly obdělávány pole, udržovány louky a lesy. Půdaneživila jen ty, kteří na ni bezprostředně pracovali, ale i velkémnožství živnostníků, řemeslníků a zpracovatelských provozů (mlýny,lihovary…).

 

František Nohelz Ústavu zemědělské ekonomiky a informací provedl zajímavý výzkum. Zabýval se srovnáním trendů vývoje nezaměstnanosti na venkově (tj.v obcích do 2 000 obyvatel) a ve městech (tj. v obcích nad2 000 obyvatel). Zatímco nezaměstnanost v intervalu let 2001 až 2004 stoupala, avšak byla v obou sledovaných oblastech téměř stejná, dochází po roce 2004 k jejímu poklesu, který je však rychlejší ve městech a pomalejší na venkově. Lze to charakterizovat i tak, že zemědělství, které je významným zaměstnavatelem na venkově, "dochází dech„ v nabídce pracovních míst.

 

Rozdíly ve vertikálním a horizontálním pojetí rozvoje venkova

Určitěto je kacířská myšlenka, ale pojďme se jen na chvíli zamyslet nad tím, jaké by to bylo, kdyby jednotlivé, oborové kategorie venkovských problémů, mezi které patří například doprava, zemědělství, školství, zaměstnanost … nebyly řešeny jednotlivými příslušnými ministerstvy a odbory na krajských úřadech ve vertikální rovině tj. odděleně a bezvnímání souvislostí, ale že by se jednalo o řešení horizontální tj.logické a provázané. Bylo by při tomto postupu možné rušení malých venkovských škol nebo spojování malých zemědělských statků do obřích zemědělských podniků? Vypadal by současný venkov tak, jak vypadá a měl by stejné problémy?

 

Vylidňování venkova pokračuje

Historicky daný slabý ekonomický potenciál venkovských území, charakteristický nedostatkem pracovních příležitostí i absencí vzdělávacích zařízení vedl na venkově k nastolení trendu odcházení jeho obyvatel do měst. Tento trend má trvalý charakter – dojíždění za vzděláním a potom i za prací do měst je natolik nepohodlné řešení, že je vždy jen otázkou času, kdy tomuto nepohodlí obyvatelé venkova podlehnou a odejdou.

 

Připřípravě Strategického plánu Leader MAS Krajina srdce jsem tuto situaci graficky znázornil. Z grafického vyjádření je patrné, že zatímco počet obyvatel se ve sledovaném časovém období od roku 1869 do roku 2001 v současných pověřených obcích se vztahem k zájmovému území zvyšoval (Tábor o 254 %, Sedlčany o 77 %) nebo alespoň stagnoval(Votice –7 %), došlo v zájmovém území k výraznému poklesu počtuobyvatel – a to o –65 %.

 

Udržitelnost venkovského prostoru  

Cílem většiny regionálních a venkovských rozvojových strategií je zajistit „udržitelnost“, která je však většinou v tomto kontextu vnímána ve smyslu ochrany nebo konzervace živé a neživé přírody. Někdy je jako protipól „udržitelnosti“ přírody uváděn rozvoj ekonomiky, tvorba nových pracovních míst a zabezpečení potřeb a služeb, které lidé na venkově potřebují (chodníky, veřejné osvětlení, čističky, vodovody, …)

 

Zapomíná se na to, že pojmy „udržitelnost“ a „rozvoj“ nejsou dva protichůdné cíle, které musí být v rovnováze a vzájemně se doplňovat a posilovat. Zapomíná se na to, že přírodní a výrobní kapitál jsou pouze části komplexního bohatství venkovského prostoru, které je nezbytné zachovat probudoucí generace. Proto, aby se tak stalo, je však nezbytné navodit neotřesitelnou atmosféru mezigenerační slušnosti. Je třeba si uvědomit, že praktická realizace vědomých i nevědomých nositelů zlé vůle, zištnosti a nezodpovědnosti, jejichž činnost poměrně dobře vystihujeznámé heslo: „po nás ať přijde potopa“, nemůže k „udržitelnosti“ venkova vést ani náhodou.

 

.. a jak tedy zajistit  „trvalou udržitelnost“?

Když jsme si pojmenovali, co to je ona kýžená „trvalá udržitelnost“ rozvoje venkova, potom je třeba, alespoň v teoretické rovině, vytyčit milníky nacestě, která k ní povede. Brit Malcolm J. Moseley to poměrně pregnantně provedl ve své knize Rural Development, která byla vydána v roce 2003. Jeto jen šest bodů. Ale pokuste se najít alespoň jeden z nich, který by zatím v našich českých podmínkách nebyl jen „zbožným“ a čistě teoretickým přáním.

 

Zajištění trvalé udržitelnosti rozvoje venkovského prostoru podle Malcolma J.Moseleyho:

 

  • problémy životního prostředí i sociální a ekonomické problémy jsou řešeny společně a nikoliv odděleně
  • vše je postaveno na principu subsidiarity tj. všechna opatření a pravomoci jsou vykonávány na nejnižším stupni správy, který umožňuje jejich realizaci
  • důkladná znalost místních hmotných i nehmotných zdrojů umožňuje jejich nejlepší využití
  • princip „místního rozhodování o místním dění“ přinutí obyvatele zájmového území zaměnit  pozice nezúčastněných pozorovatelů za pozice zainteresovaných, aktivních účastníků
  • každý, kdo poruší pravidla o nakládání s veřejnými prostředky, bude odhalen rychleji svými sousedy, než by toho byl schopen jakýkoliv úřad a zároveň se o všech penězích vydaných na místní rozvoj ví v místě realizace
  • kromě toho, že budou realizovány na daném místě a v čase jen ty nejlepší projekty  s nejvyšším přínosem a udržitelností, vznikne vedlejší produkt celého procesu – dojde k navýšení hodnoty místního lidského a sociálního kapitálu 

 

 

Bohatství venkova

Existuje mnoho otázek, na které neexistují jasné odpovědi. Tak např. „Existuje Bůh?“ nebo „Co bylo dříve? Vejce nebo slepice? …a já přidávám:“Je venkov bohatý nebo chudý?“ – To je totiž také otázka, kteránese stigmata relativity. Není to mnoho let, kdy jsem pročítal strategie tehdejších okresů a dodnes si pamatuji ten výkřik beznaděje:“… kromě rozlehlých ploch zemědělské půdy a rozpadajících se hospodářských budov není na venkově vůbec nic…“. Vnímal jsem to jako gejzír čirého zoufalství a skepse, kterému se však lze postavit čelem s prohlášením:„Pardon, já to vidím poněkud jinak. Prostor, který vy označujete zapustý, je jako stvořený pro obyvatele měst, kteří žijí jako sardinky vesvých stísněných domovech a touží po tom, aby se nadechli, alespoň ve svátek, čerstvého vzduchu, kterého je nad vašimi poli, loukami a lesy tolik. A kam složit vyčištěné hlavy a umdlená těla měšťáků? No přeci do bývalých hospodářských budov, přeměněných na přívětivé, prostorné rekreační zařízení…

 

Bohatství venkova lze rozdělit do dvou skupin. Na bohatství hmotné, na které simůžeme sáhnout, a na bohatství nehmotné, kterého se dotknout nelze.Dotknout se, nebo alespoň podívat se můžeme na to, co nazýváme přírodním a výrobním kapitálem.

Do kategorie přírodní kapitál zahrnujeme zdroje energií a surovin (dřevo,vodu, nerostné suroviny) a také fyzikální podmínky, jako je klima nebo ekosystémy, jejichž růst je jimi podporován. Výrobní kapitál zahrnuje materiální statky, jako je nářadí, stroje, budovy a technická infrastruktura (vodovody, kanalizace..), prostě vše, co je využíváno k zajištění výrobních procesů.

Venkov však není bohatý jen svými hmotnými statky, ale je nutné při jeho kompletní inventuře vzít úvahu i ty nehmotné. To je lidský kapitál a sociální kapitál.

Lidský kapitál je schopnost jednotlivých lidí vykonávat produktivní práci(placenou nebo neplacenou), fyzické a mentální zdraví, životní síla a energie, znalosti, zručnosti a motivace – získané v procesu vzdělávání, životní postoje. Slouží k vytváření nových hodnot,uspokojení potřeb nebo ke zvýšení hodnoty některých dalších forem kapitálu.

Bylo řečeno, že jednou z možností, jak zvyšovat hodnotu lidského kapitálu ,je proces vzdělávání. Venkovu však vzdělávací zařízení chybí. Pryč je doba, kdy v téměř každé vsi stála budova obecné školy a v ní učitel typu Vojtěcha Kopeckého, řídicího učitele na Obecné škole ve Smilových Horách na Táborsku. Jeho strukturovaný životopis prozdůraznění důležitosti a nezbytnosti působení elit na rozvoj venkova níže uvádím:

Strukturovanýživotopis Vojtěcha Kopeckého – řídicího učitel obecné školy ve Smilových Horách

  • Vojtěch Kopecký  ( ? – 1925 )
  • 1866 – podstoupil zkoušku ve hře na varhany a na housle – stal se podučitelem na obecné škole ve Smilových Horách.
  • 1867 – zorganizoval společný ples – z výnosu 20 Zl. byla zřízena školní knihovna
  • 1868 – organizoval sbírku na nové varhany
  • 1885 – pomohl založit Hasičský spolek
  • 1898 – založil a stal se předsedou „Jubilejního záložního a spořitelního spolku“ (po vzoru Raiffeisenovu)
  • 1904 – odchází na odpočinek (po 45 letech)

   

    Zdroj: Školní kronika, Škola ve Smilových Horách

 

Povšimněte si,že se nejednalo pouze o vychovatele dětí, ale o vůdčí osobnost celého společenského, kulturního i hospodářského dění. Byl to typický představitel příslušníků tzv. venkovských elit, které se z venkova vytrácely s rušením venkovských farností (a farářů), s rušením menších správních jednotek (soudní okresy, okresy – právníci, úředníci), pro venkov typických způsobů podnikání (mlynáři, lihovarníci a další živnostníci) a venkovských škol (a jejich učitelů).A to nejen ve smyslu zhoršení služeb a tím kvality života obyvatel venkova, ale zejména ve zmenšování rozměru humanitní vzdělanosti a zdrojů jejího šíření (učitelé, faráři, úředníci – prostěvzdělaní lidé).

O tom,jak rychle se situace v českém školství s nastupujícím totalitním systémem měnila k horšímu, zaznamenal ve svém drsném dílku „Sekyra“Ludvík Vaculík. Poměr k vnímání vzdělání a vzdělanosti té doby trefně vystihl v jedné ze svých forbín z 50. let Jan Werich větou: “Já nemám technologického vzdělání“.

Neví, učí…

… A já vím, že kdybych se postavil na kopec, uviděl bych mohutnou školu a v každé třídě stojí mladá učitelka a na číkoli otázku. Kdy budou děti hrát divadlo? zůstane civět bez odpovědi, jelikož neví, ona neví, ona se živí, ona je sem umístěná, se starými lidmi nemá si co vykládat, do kostela se bojí, na jakém geologickém útvaru stojí naše obec, to ona neví, ona jen učí, co sama umí, ona nezpívá.

 

Zdroj: Ludvík Vaculík, Sekyra (1966)

Na tomto místě je třeba si uvědomit, že my, kteří jsme prošli naším totalitním školstvím a získali „technologické vzdělání“ od soudružek učitelek, které s námi „nehrály divadlo“, jsme dobou minulou poznamenáni mnohem více, než si mnohdy dokážeme přiznat.

David S.Landes se ve své poměrně objemné knize vydané v závěru minulého století snaží prostřednictvím poznatků a historických zkušenostís nesených z mnoha oborů lidských činností vysvětlit, proč jsou některé národy světa bohatší a jiné chudší. Velmi mě při přemýšlení nad situací, která nastala na našem venkově, zaujalo srovnání vývoje Skandinávie a Pyrenejského poloostrova. V tomto srovnání stojí bohatství proti chudobě, intelektuální a politické bohatství proti nevědomosti.I když se jedná o příklad z minulosti, je podle mého názoru velm platný a v mnohém příkladný a navádějící při současném hledání správného přístupu k rozvoji venkova u nás. Prostě, pokud opravdu vážně řešíme problematiku rozvoje venkova, nesmíme zapomínat na trvalé zvyšování vzdělanosti jeho obyvatel – to je totiž historií ověřená cesta z chudoby k bohatství. 

Bohatství kontra chudoba

Skandinávie, která byla v 18. a 19. století zoufale chudá, ale intelektuálně a politicky bohatá, se začala učit způsobům moderního průmyslu pozdě, ale jakmile začala, osvojila si je rychle.

 

Pyrenejský poloostrov postrádal podnikavost a kvalifikaci včetně schopnosti číst. Tyto nedostatky byly staré mnoho staletí – v důsledku náboženského fanatismu a protireformačního pěstování nevědomosti – vylučovaly diverzifikaci, jež by byla vykompenzovala neúrodnost zemědělské půdy a chudobu.

     

Zdroj: David S. Landes, Bohatství a bída národů  (1998,1999)

Že se vaši pragmatičtí vrstevníci či sousedé vzdělávat nechtějí a neustále se vás snaží přesvědčit o tom, že to, co vědí, jim bohatě stačík tomu, aby si královsky žili, by vás od budování nových venkovských elit nemělo odradit. Velkým potenciálem je 22 % neodhalených talentů, které najdete nejen ve školních lavicích, ale samozřejmě i mezi vašimi vrstevníky a sousedy. Z informace z denního tisku až zamrazí v zádech. Kde už bychom mohli být, kdybychom dokázali odhalit všechny talenty. Třeba na venkovském území s 20 000 obyvateli žije podle odborníků5 000 talentovaných lidí … a stačí je jen objevit!

 Neobjevené talenty

Běžně se uvádí, že v každém populačním ročníku jsou tři procenta talentů. Odborníci ale soudí, že jich je reálně až 25 %, jen je málokdo dokáže odhalit. Podle školní inspekce to na základních školách zvládá jen 43 % učitelů.“

 

Zdroj: denní tisk (srpen 2009)

Matriarchát (tj.vedoucí postavení ženy ve společnosti) ustoupil hrubé mužské síle potažmo schopnosti uživit rodinu před tisíciletími. Podle provedeného výzkumu je na vesnici v České republice obézních mužů více než ve městě. Ženy na venkově, pokud se týká obezity, jsou na tom úplně stejně jako ženy ve městě. Svědčí to o tom, že ženy na venkově se zabývají svým zdravím a pečují o něj podstatně aktivněji a lépe než muži. Svědčí to o tom, že venkovské ženy umí vyhledávat informace a aplikovat je v praxi a zřejmě i to, že jsou méně konzervativní a spíše schopné měnit své životní návyky než muži. Lze usuzovat, že venkovské ženy jsou v současné době větším potenciálem pro udržitelný rozvoj venkova,než nabízejí venkovští muži.

Venkov není zdravější

„Problém obézních lidí se pomalu přesunuje na vesnice. Hlavně tamější muži začínají být více obézní, než je běžné ve větších městech,“ varoval vědecký sekretář České obezitologické společnosti Petr Sucharda.

 

Ve městě je obézních 35 % mužů a 32 % žen.

 

Na venkově je obézních 48 % mužů a 32 % žen.

 

Zdroj: denní tisk (září 2009)

Pokudhovoříme o sociálním kapitálu, nedotýkáme se problematiky jednotlivců. Jde o sociální struktury, které umožňují jednotlivcům uplatnit svůj lidský kapitál a vytvářet hodnoty. Tyto sociální struktury nacházíme ve firmách, organizacích, rodinách, komunitách, sítích neformálních přátelství, dobrovolnických organizacích, právních a politických systémech, vzdělávacích institucích, zdravotnických zařízeních,finančních institucích… Pojem sociální kapitál se poprvé objevil ve stati o potřebnosti zachování venkovských škol na počátku20. století. 

Profesor na univerzitě v Harwardu R. Putnam se významně zasloužil o definování pojmu sociální kapitál. Zjistil, že regiony s vyšší koncentrací důvěry a solidarity mají kvalitnější demokracii a jsou bohatší, protože dokážou lépe překonávat dilemata kolektivního jednání.

Sociální kapitál podle R. Putnama

Sociální kapitál zahrnuje vzájemnost, zajišťuje tok informací, vedoucí k vzájemnému prospěchu a důvěře

 

Lokalizované normy, vytvořené vzájemnou spoluprací, mají tendenci přenášet úspěch také na následující generace.

 

Zdroj:  www.wikipedia.cz

Putnam definoval své poznatky na základě pozorování, která provedl na území severní a jižní Itálie. Nelze však opomenout, že se jednalo o Američana dobře znalého „Amerického zázraku“ tj. obrovského rozmachu americké ekonomiky, který nastal v 19. století. Proč k tomu došlo, vysvětluje vesvé knize Bohatství a bída národů David S. Landes.

ZákladyAmerického zázraku

Americká společnost drobných majitelů půdy a relativně dobře placených dělníků byla živnou půdou demokracie a podnikání.

 

Rovnost vedla k sebeúctě, ambicím, ochotě vstupovat na trh a konkurovat zde, k duchu individualismu a soupeřivosti.

 

Drobné venkovské usedlosti podporovaly technickou soběstačnost a mentalitu zručnosti a schopnost vše opravit a udělat.

 

Zdroj: David S. Landes, Bohatství a bída národů (1998,1999)

To, co Landes vysvětluje a definuje jako základy Amerického zázraku, je prostá oslava nezkaženého, nedeformovaného venkovského prostředí, které vznikajícímu průmyslu dodalo dostatek pracovitých, schopných a nápaditých lidí. Kde je však americký venkov, americký zázrak dnes?

 

Nezbývá v těchto souvislostech než se pozastavit nad současnou obhajobou velkých půdních držav na venkově, kde sice dochází k produkci velkých objemů levných zemědělských komodit, ale kde proto dochází k trvalému úbytku lidí, kde ani s lucernou v pravé poledne nenajdete kvalifikovaného manažera či dělníka jiného než zemědělského oboru. Je to prostor,který zatím, doufejme jen dočasně, ztratil schopnost technické soběstačnosti i mentalitu zručnosti a zoufale čeká, jaké stroje, jaké výrobní postupy, jaký servis a jaké dotace mu poskytnou města.

 

„Spokojenákomunita“

Členové švédsky hovořící komunity v Ostrobothnii v západním Finsku se cítí mnohem lépe než Finové z ostatních částí země: dožívají se vyššího věku a tvrdí, že se cítí zdraví. Je to vysvětlováno tím, že tato švédsky hovořící komunita má vyšší sociální kapitál. Bylo zjištěno, že oproti svým finsky hovořícím spoluobčanům mají více přátelvíce lnou k tradicímudržují dobré rodinné vztahy častěji se zapojují do spolkového života a dobrovolných činnosti.

 

Zdroj: Markku T. Hyyppä (2002)

 

Vědci dokazují, že čím vyšších úrovní dosahuje ve společenství sociální kapitál, tím lepší je zdravotní stav, vyšší dosažené vzdělání a nižší kriminalita. Jinými slovy, čím více je jedinec začleněn do„vztahových sítí“, tím vyšší je jeho bezpečnost, zdraví, příjem a štěstí. Potvrzují to studie provedené ve Skandinávii, ale jistě by to potvrdily i ty studie, které by byly provedeny na našem venkově.

 

Je jen málo osvícených starostů, kteří by se pokoušeli hledat a dešifrovat,proč jsou obyvatelé v jejich obcích spokojení a proč ne. Mnohdy se všeobecná nespokojenost na vsi svádí na to, že obec nemá kanalizaci, čističku nebo že obecní cesta je děravá jako ementál…. že prostě chybí peníze na rozvoj obce. Čert ví, proč si starostové nejvíce vážía vlastně i svou úspěšnost posuzují podle množství proinvestovaných peněz v rámci „tvrdých projektů“ tj. na to kolik kubíků betonu bylo prostavěno a metrů čtverečních asfaltu položeno během jejich volebního období. Mnohdy nerozumí tomu, proč jsou na sebe lidé nevraživí, proč si závidí, proč k sobě nemohou najít cestu, i když mají novou čističku, vodovod i chodníky.

 

Naše vesnice potřebují „sociální inženýry“, kteří by se s vervou pustili do zachraňování a budování mezilidských vztahů, posilování přátelství, zlepšování sousedských vztahů prostě do vytváření takového prostředí, které nemáme, které potřebujeme, které by vytvořilo prostředí, ve kterém by se spíše než dosud projevovaly talenty, uplatňovaly se zručnosti, znalosti a zkušenosti.

 

Hony za hmotnými statky bez špetky idealismu, jak se nám běžně prolíná současnými osobním i pracovními životy, je pravým opakem toho, co náš venkov potřebuje – ten totiž potřebuje klid, důslednost, pokoru,pracovitost a lásku. Dosáhnout toho lze jedině vytvářením a kultivováním podmínek pro cílevědomé navýšení lidského a sociálního kapitálu na venkově. Sice to bude stát hodně času a nadšení, ale skoro žádné peníze. A stará pravda říká, že nejlepší je to, co je zadarmo. Pokud tuto teorii na venkově pochopíme, tak máme prakticky vyhráno.

Newsletter
Kalendář akcí