Krajina srdce

Tisk

Živá kronika

Příběh Živé kroniky…

Na počátku bylo obyčejné dětské zvolání „Dědečku, babičko! Vyprávěj!“.

Jak rádi jsme také, jako děti, naslouchali vyprávění našich dědečků a babiček. Tato záliba je stará jako lidstvo samo. Tak tomu bylo vždy. Staří vyprávěli a mladí naslouchali. Tak se tvořily dějiny, tak lidé přebírali zkušenosti. A moudří byli ti, kdo se z vyprávění předků dokázali poučit.

Dnešní uspěchaná doba vyprávění moc nepřeje. Zapomínáme si povídat se starými lidmi. Odklízíme je do domovů seniorů a paměť krajiny, vesnice a pospolitosti se vytrácí. Spolu s tím mizí úcta k tradicím a k lidem, kteří jsou živou kronikou našeho venkova. A jsme u příběhu „Živé kroniky“. Ten je následující…

Tohle je skutečný příběh naší „Živé kroniky“…

Jedna vnučka nadšená z dědečkova vyprávění si řekla, to je škoda, že tyto krásné příběhy neslyší také ostatní. A že by bylo dobré najít další podobné dědečky a babičky, kteří mají co vyprávět. Podívat se jejich očima do starých časů. Svěřila se s tou myšlenkou jiným vnučkám a vnukům. Těm se myšlenka zalíbila. Dali hlavy dohromady, spojili své síly a vznikl projekt MAS Krajina srdce a MAS Podlipansko s názvem „Živá kronika“. 

Proč je živá?

Protože babičky a dědečkové, kterým zde říkáme pamětníci, se nám tu pohybují, mluví, pláčou i zpívají. Jsou prostě živí. Zachycení ve filmu. Nejsou to jen psané příběhy na papíře. To, o čem se tu vypráví, je nejen slyšet, ale i vidět. Jsou tu nejen vypravěči, ale i jejich domy, vesnice, krajina, současnost i minulost. Minulost do filmu vstupuje také na starých fotografiích, které pamětníci komentují s pohnutím v hlase. A právě staré fotografie se staly součástí „Živé kroniky“. Dalo by se říct, že tu vznikly kroniky dvě. Jedna filmová a druhá fotografická v knižní podobě. Ta filmová vznikala intimně. Na návštěvách, kde kameraman s redaktorem nahrazovali vnoučata. Tvorba fotografické kroniky, to byla společenská záležitost. Na besedách s pamětníky se skenovaly staré fotografie, hrála muzika, vzpomínalo se a někdy i tančilo. Z mnoha besed vzniklo několik vesnických alb, která teď držíte v ruce. Jsou v nich fotografie takové, jaké jste sami donesli.

 

Vám patří velký dík za to, že jste prohrabali šuplata v kredencích, prosmejčili staré skříně na půdách, krabice od bot i regulérní fotografická alba. Otevřeli jste své domovy druhým. Tím dáváte nahlédnout do svého soukromí i sousedům, nejen z vaší vesnice, ale vlastně odkudkoliv. Nad vašimi příběhy a starými fotografiemi jsme si najednou všichni blíž a vyprávění může začít…

 

 

I přes to, že je film dokončen, album fotografií vytištěno, příběh Živé kroniky nekončí. Na internetových stránkách www.maskrajinasrdce.cz awww.venkovskatrznice.eu mohou být, jak fotografie, tak zvukové záznamy neustále doplňovány. Nahrávkami nově vzniklými, nebo ze starých magnetofonových kazet, pásků či amatérských filmů… Zachovejme kroniku stále živou…

 

Poděkování….

Naše poděkování patří zástupcům obcí Běleč, Borotín, Dražice, Heřmaničky, Chotoviny, Jedlany, Meziřičí, Mezno, Nadějkov, Nemyšl, Sedlec-Prčice, Smilovy Hory, Střezimíř, Vilice,  členům MAS Krajina srdce za ochotu a pomoc po celou dobu realizace projektu, všem, co poskytli své fotografie a pomohli nám s jejich identifikací a popisky, dále také M. M. Šechtlové a I. Vančurové.

Zvláštní poděkování patří všem pamětníkům, kteří se s námi podělili o své životní příběhy při tvorbě filmu, a v neposlední řadě také realizačnímu týmu K. Nováčkovi a K. Vepřekovi. 

1 2 
Newsletter
Kalendář akcí